úterý 5. ledna 2010

Annenruhe aneb Tajemství Křížového vrchu

Také Hřebečsko má svůj příběh o lásce, které nebylo přáno. Souvisí s moravskotřebovským Křížovým vrchem a s nedalekou vesničkou Karlín, německy Charlottendorf, jejíž jméno na rozdíl od domů a kaple v mapách při silnici z Moravské Třebové do Mohelnice již nenajdete, avšak natrvalo se stalo součástí zdejších pověstí a také se dostalo do knih a na divadelní prkna. 

Lidový příběh zpracoval literárně již v polovině 19. století Jan Nepomuk Vogel, beletrickou předlohu údajně jako první zdramatizoval moravskotřebovský herec Krummlovský v roce 1863. Druhé zpracování má na svědomí Eduard Jansa – na premiéře v roce 1868 údajně seděl sám Franz Gromes, jeden z protagonistů příběhu. Oblíbené bylo také čtyřaktové divadelní zpracování Josefa Willhardta pod názvem Annenruhe oder Das Geheimnis des Kreuzberges. V českém jazyce na motivy příběhu mimo jiné vyšla v roce 1972 kniha nazvaná Myslivec a jeho dítě aneb Moravskotřebovská pověst o veliké lásce obchodníka Horáka k myslivcovic Aničce. Příběh nechybí ani v knize Pověsti Moravskotřebovska, které v roce 2004 vydaly Kulturní služby města Moravská Třebová. 

Vše se točí okolo Anny Gläserové, dcery karlínského revírníka Ignatia Gläsera. Do ní se zamiloval syn moravskotřebovského starosty Josef Herkner. Celé čtyři roky si tajně vyměňovali dopisy a příležitostně se scházeli, Josef se pokoušel získat si Anniny rodiče na svoji stranu, ti však jejich lásce nepřáli. V roce 1823 vztah ukončili a Anna se záhy (10. února 1824) z donucení rodičů provdala za linhartického rychtáře Franze Gromese. Do roka, koncem ledna 1825, však Anna umírá, stejně jako její matka, na chrlení krve.

Anny hrob na Křížovém vrchu (MV)
Krátce po jejím pohřbu se okolím začalo šířit tvrzení, že Herkner Annu vyzvedl z hrobu a znovu ji pochoval na své zahradě ve svahu Křížového vrchu, odkud bylo dobře vidět právě na linhartickou rychtu. Legenda vypráví, že v předvečer svátku sv. Anny roku 1825 osvětlily cestu z města k Herknerově zahradě pochodně, ohně plály také na zahradě, kde bylo osvětleno místo podobné hrobu. Pochodně zde tvořily nápisy "Dir Dort" ("Tobě tam") a "Es heisse Annenruhe" ("Ať se to zde jmenuje Annino odpočinutí"), v pozadí hrála hudba. Děj přitáhl pozornost řady obyvatel Třebové i Linhartic.

Detail Anny hrobu (MV)
Není dokázáno, že se toto skutečně událo, nicméně o všech osobách se můžeme dočíst v tehdejších matrikách (Josef Herkner spáchal v roce 1838 sebevraždu zastřelením, rychtář Gromes žil do roku 1880). Stejně tak je v kronice piaristického gymnázia doložena ona "slavnost" v roce 1825, dopisy, které si Anna s Josefem vyměňovali, poslala Herknerova praneteř správci třebovského muzea Aloisi Czernemu – Josef v nich Annu oslovuje Netty a řádky prokládá básněmi.

Pravdivost legendy také podporuje objevení prázdné rakve v hrobě Anny v roce 1924, v lednu následujícího roku se konají představení u příležitosti stoletého výročí smrti Anny. O deset let později pak v místech dřívější Herknerovy zahrady našli dělníci při práci ve zdejším pískovcovém lomu kostru mladé ženy. Šetření tehdy označilo za velmi pravděpodobné, že jde o ostatky Anny Gromesové, rozené Gläserové. Ty pak byly znovu uloženy do rodinného hrobu Gromesů na Křížovém vrchu. Mimochodem, údolíčku pod svahem Křížového vrchu mezi Třebovou a Linharticemi se dodnes říká Anenské…

Karlín (resp. Žipotín) v současnosti (MV)
Martin Višňa
s využitím: Sedloňovský zpravodaj, regionmtj.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat