Něm. Zwittau. Se svými sedmnácti tisíci obyvateli jsou Svitavy největší město Hřebečska. Leží na řece Svitavě, podle níž jsou dle pověsti pojmenovány a která nedaleko pramení, ve sníženině mezi mírně se svažujícím Hřebečským hřbetem na východě a Javornickým hřebenem na západě. Město je průmyslovým, obchodním i správním centrem oblasti. Sídlí zde také řada středních škol, jedna vyšší odborná škola, také univerzita třetího věku. Zdejší nemocnice je jedním z páteřních zdravotnických zařízení Pardubického kraje. Kulturní vyžití nabízí během roku městské muzeum, kulturní centrum Fabrika nebo divadlo Trám. Svitavy jsou posledním moravským městem na silnici I/35 z Olomouce na Hradec Králové a přirozeným centrem západní části Hřebečska. V současnosti město tvoří čtyři části – Město, Předměstí, Lány a Lačnov (Lány a Lačnov viz samostatná hesla v místopisu).
Z historie
Město v roce 2006 oslavilo 750 let od první písemné zmínky, tou je listina z roku 1256 urovnávající územní spor mezi litomyšlskými premonstráty, kteří zde založili původní osadu s kostelem, a olomouckým biskupstvím ve prospěch biskupa. Kraj kolonizovali němečtí osadníci právě na pozvání biskupa Bruna ze Schauenburka. Vedle původní osady zvané Stará Svitava, která stávala v okolí hřbitovního kostela sv. Jiří, nejstarší budovy ve městě, vznikla podél kupecké stezky tzv. Nová Svitava, dnešní náměstí Míru, typického podlouhlého půdorysu. Postupem času se město rozrůstalo, bylo opevněno, stalo se obchodním a řemeslnickým centrem oblasti. V roce 1538 byla zřízena radnice, čímž se město stalo samostatným subjektem, byť závislým na biskupství. Po třicetileté válce město znovu roste do krásy, roste objem textilní výroby, která později vynesla městu označení Moravský Manchester. Rozvoj města na čas zbrzdil obrovský požár v roce 1781, kdy lehla popelem většina města, ovšem brzy Svitavy povstaly a nadále rostly. Malou výhrou nad vedlejší Moravskou Třebovou, konkurentem v průmyslu a od roku 1848 sídlem politického okresu, bylo zprovoznění železnice z Brna do České Třebové v roce 1851. V druhé polovině 19. století se začaly ve městě vyostřovat vztahy mezi Němci a českou menšinou, vyhlášení Československa v roce 1918 Němci ignorovali, proto jej nakonec musela obsadit československá armáda. Rozpory mezi národnostmi však neustaly, němečtí obyvatelé s velkou radostí uvítali tzv. mnichovský diktát v roce 1938, kdy bylo město s okolím připojeno k Třetí říši. Po druhé světové válce jsou Němci odsunuti a Svitavy osídlují noví obyvatelé hlavně z jižní a střední Moravy. Obnovuje se válkou poškozené město, také průmysl, staví se panelová sídliště. Po roce 1989 pak dochází ve městě k velkým změnám – jednak projde generální rekonstrukcí dopravou poničené náměstí Míru, jednak mnoho průmyslových podniků buď končí nebo má problémy prosadit se na otevřeném trhu. V posledních letech je však již situace stabilizovaná, za firmami v některých případech stojí zahraniční kapitál. Město dále roste, také do krásy – nevyužívané průmyslově budovy dostanou nové využití (KD Fabrika v bývalé Vigoně), na jihu města se neustále staví nové bytové a rodinné domy.
Zajímavosti
Kostel sv. Jiljí, kostel Navštívení Panny Marie, kostel sv. Josefa v Lánech, náměstí Míru s druhým nejdelším podloubím v ČR, dům U Mouřenína, stará radnice, Budigova vila (městské muzeum), Ottendorferův dům (červená knihovna; muzeum esperanta), torzo městského opevnění s baštou, Langerova vila (městský úřad), socha Mateřské lásky v parku Jana Palacha, naučná stezka po hraničních kamenech na zemské hranici mezi Čechami a Moravou. V Lačnově a v Lánech dochované původní statky a usedlosti, kaple a drobné sakrální památky.
Tradiční akce
Festival amatérských pěveckých sborů, Hledání hvězdy Davidovy (výstavy, přednášky, projekce), Masopust, Pouť ke sv. Jiljí, Svitavský Fanda (divadelní festival), Svitavský dýchánek (divadelní festival), Den rododendronů & Voříškiáda, Slavnost dechových hudeb, Svatováclavský košt, PoSeD (divadelní přehlídka), Vánoční bigbít, festival Rosnička.
Žádné komentáře:
Okomentovat